Jsme školou, která vede studenty k umění kritického myšlení
Před osmnácti roky založil Ivan Langer Vysokou školu CEVRO. Budoval ji na dvou pilířích – politologii a veřejné správě. A snil o tom, že se z ní jednou stane respektovaná univerzita. K tomu by mohlo dojít již v roce 2024. Nejen o tom mluví ve dvoudílném rozhovoru, jehož pokračování vyjde v dalším čísle CEVRO News.
Co vás vedlo v roce 1999 k založení liberálně-konzervativní akademie CEVRO, která v 2006 zřídila vysokou školu CEVRO Institut, dnes Vysokou školu CEVRO?
Liberálně-konzervativní akademie CEVRO vznikla jako politický think-tank, který vycházel z praktické zkušenosti, že politika je profesí jako každá jiná a že nestačí si do ní vnášet jenom svoji dílčí odbornou znalost. Ale že musíte o politice, v níž rozhodujete o osudech různých lidí různého věku, různého sociálního ukotvení, různých profesí vědět mnohem víc, než je jen to, co jste vystudoval na vysoké škole, respektive jakou odbornost máte, jakou práci vykonáváte. A od toho byl krůček k hlubšímu zamyšlení, zda kromě necertifikovaného vzdělání nedat příležitost i k hodnotnějšímu diplomu a titulu. A proto jsme založili vysokou školu CEVRO Institut. Od prvního okamžiku však platilo, že oproti politickému think-tanku je vysoká škola z podstaty apolitickou institucí a funguje na základě vysokoškolského zákona.
Neměl jste tehdy valné mínění o českém vysokém školství?
Takto bych to nenazval. Chtěli jsme vybudovat vysokou školu, která propojí dva světy, a to jsme zapsali „Cevru“ do genomu a platí to dodnes. Vysoká škola CEVRO je místo, kde se setkává akademický svět s tím reálným, kde se potkávají renomovaní akademici a teoretici s respektovanými praktiky, kteří ve svých profesích, ať již v soukromém či ve veřejném sektoru, dosáhli nepochybných úspěchů a ovlivnili podobu světa, v němž žijeme.
Jaké jste měl prvotní ohlasy na svůj záměr založit soukromou vysokou školu s orientací na veřejnou správu, politologii, mezinárodní vztahy, ekonomii a bezpečnost?
Vzbudili jsme velká očekávání, ale začátky byly velmi těžké. Bylo nutné najít studenty, kteří si uvědomují, že ví, že neví a chtějí vědět! A tudíž mají odhodlání na sobě pracovat a k tomu zaplatit školné. A chtějí dát svoji důvěru úplně nové instituci. Šlo o trojúhelník, ve kterém najít dostatečný počet odvážlivců, kteří měli tyto tři aspekty v sobě, bylo skutečně obtížné. Začátek byl a je zdrojem vědomí velké odpovědnosti za školu vůči studentům a absolventům, mimo jiné v tom, že hodnota jejich diplomu nejenom že nebude klesat, ale bude stoupat.
Který z oborů jste považoval při startu za klíčový?
Začínali jsme na dvou pilířích – politologie a veřejná správa. Měli jsme obrovské štěstí, že u zrodu vysoké školy stáli dva velikáni české politologie i veřejné správy, a to profesor Miroslav Novák, který patří k zakladatelům novodobé politologie v polistopadovém Československu a v roce 2004 byl jmenován prvním profesorem politologie na Univerzitě Karlově. A také pan profesor Dušan Hendrych, který na pražské Právnické fakultě působil jako děkan, vedoucí katedry správního práva a správní vědy a zaměřoval se především na otázky správního práva, správní vědu a organizaci veřejné správy. Jsem rád, že doteď oba tyto pilíře ve škole existují a mají se k světu.
Vysoká škola CEVRO funguje 18 let. Jste spokojený s cestou, kterou urazila?
Nejsem zde od toho, abych hodnotil, v uvozovkách, sám sebe. V každém případě to byla úžasná a náročná cesta tak, jak to v životě bývá. Cesta, která je lemována úspěchy i neúspěchy. Byla to cesta tvůrčí, práce celého týmu, v němž jsem já hrál roli, obrazně řečeno, prvního mezi rovnými. To znamená, bylo to vždy koncipováno jako týmová práce. A tak tomu je i doteď.
Co se podařilo? Je něco, co se nepovedlo?
Podařilo se to, že CEVRO existuje i po 18 letech. A že se zařadilo mezi…
...mezi?
Věřím, že to tak mohu říct, mezi respektované vysoké školy, jak soukromé, tak i veřejné. Že si získalo své místo pod sluncem. Jsem rád, že se znovu a znovu utvrzuji podle zpětných reakcích absolventů, že čas, který zde strávili, nepovažují za promarněný, že jim znalosti a vědomosti zde získané, umožnily plnohodnotné uplatnění v jejich profesních životech. A současně, že v rámci networkingu potkali mezi spolužáky osoby, se kterými udržují přátelské vztahy do teď.
A nepovedlo?
Jsem workoholik, takže co není udělané dnes, musí být hotové zítra. Těch 18 let byla relativně dlouhá doba, ale zřejmě to k instituci, která si potřebuje vybudovat jméno a zejména získat důvěru, patří. Důvěru mezi těmi, kdo tu službu poskytují, a těmi, kteří tu službu dostávají a platí si za ni. To trvalo asi dlouho. Stále, a myslím, že to platí po celých 18 let, je velmi složité přesvědčit veřejnost a mladé lidi obzvlášť, že vzdělání je investice a že stojí za to sáhnout do kapsy, vytáhnout peníze a vložit je do své budoucnosti. Proto bych si představoval, že počet absolventů bude vyšší, třebaže se blížíme k číslovce 3 000. Ale i to samo o sobě je podle mne dobré číslo.
Jak se vám daří získávat mezi vyučující známé osobnosti jako Michaela Žantovského, bývalého diplomata, poradce prezidentů Václava Havla a Petra Pavla, advokáta Tomáše Sokola, bývalého ministra zahraničí Cyrila Svobodu a naposledy předního politologa Petra Kopeckého?
To se musíte zeptat jich. Jsme školou, která se otevřeně hlásí ke konzervativním hodnotám, ke svobodě, vládě práva, tržní ekonomice, euroatlantické civilizaci, anticko-židovsko-křesťanským kořenům naší společnosti. Současně
chceme být školou, která hodlá vést studenty k umění kritického myšlení a nabízí jim různé pohledy na svět od různých osobností jak akademického, tak i reálného světa. A ten mix lidí s odlišným názorem mě nesmírně baví a jsem přesvědčený o tom, že baví i studenty, že baví i pedagogy. Ti to snad vnímají jako velmi zajímavou výzvu k formování světonázoru našich absolventů. Vidí možnost předat kus své životní i pracovní zkušenosti nastupující generaci. A protože jsme programově malá soukromá vysoká škola, tak jsme více flexibilní než velké kamenné univerzity. A současně každý z našich pedagogů dostává absolutně volný prostor pro vlastní realizaci.
Ve vší úctě k devatenáctiletým studentkám a studentům, nejsou tato jména lákadly spíše pro jejich rodiče, kteří u nich přece jen ještě spolurozhodují o vysoké škole či univerzitě?
To je zajímavá otázka. Vždy jsme v rámci komunikace nebo prezentace školy počítali s tím, že cílíme jak na mladé studenty, absolventy středních či jiných vysokých škol, tak též na jiné osoby, jako jsou například rodiče.
Nezapomínejme, že máme vedle denních studijních programů také kombinované studijní programy zaměřené na lidi, kteří již pracují a chtějí si prohlubovat své znalosti. A pro ty mohou taková jména působit jako magnet. Třeba proto, aby si řekli: Jo, když tam učí tito lidé, tak stojí za to netrávit svůj volný čas doma na pohovce, ale rozvíjet vlastní osobnost. I jejich prostřednictvím.
Jak boříte mýty, že studium na soukromé vysoké škole je jednodušší než na veřejné? A že titul se dá koupit…
Je to každodenní trpělivá práce, kterou děláme již 18 let. Faktem zůstává, že realita akademického života ukazuje, že ne každý, kdo začal studovat Vysokou školu CEVRO, ji úspěšně dokončil. Ale s podobnými názory se u soukromé placené školy musíte smířit již v prvopočátku. Přesto si dovolím tvrdit, že Vysoká škola CEVRO má pověst té náročné, což nám na jedné straně může komplikovat získávání studentů. Když ale odmyslím studenty, pro které je primární mít nějaký titul a diplom a nezáleží jim na jeho kvalitě, tak naše výsledky za těch 18 let ukazují, že jdeme správnou cestou. Tedy si vůbec nestěžuji a myslím si, že to bylo správné rozhodnutí právě s ohledem na odpovědnost vůči absolventům, kteří mají být hrdi na to, že jsou nositelé kvalitního diplomu.
Dovolíte si říct, že absolventi vaší vysoké školy jsou v některých oborech nebo výsledcích lépe připraveni na jejich kariéry než ti z kamenných vysokých škol?
Nikdy jsem nechtěl být soudcem nad druhými a nechci, aby mě někdo soudil, protože existuje jenom jeden, kdo nás všechny, až přijde náš čas, bude soudit, jestli jsme žili dobře, a nebo nežili dobře. Odpověď na tuto otázku ukazují podle mne výsledky našich absolventů a jejich uplatnění na trhu práce. Jsou přesvědčivé v tom smyslu, že naše absolventy pro jejich profesní život vybavujeme dobře.
Ivan Langer |
Vít Chalupa