Veřejná správa (Mgr.)

Cílem studijního předmětu je prohloubení si vědomostí souvisejících s organizací a činností veřejné správy, jakož i splněním jejích funkcí a veřejných úkolů v moderním evropském státě. Pozornost je věnována zejména vývojovým tendencím v organizaci a fungování moderní veřejné správy s akcentem na efektivnost rozhodovacích procesů v kontextu tzv. dobré správy.

Za tímto účelem výklad rozvíjí poznatky o organizační výstavbě veřejné správy, personálním základu státní správy a samosprávy, etických pravidlech veřejné služby, principech a zvláštnostech rozhodování ve veřejné správy, právních i mimoprávních nástrojích veřejné správy a systému prostředků ochrany subjektivních práv jednotlivců.

Osnova předmětu:

1. Vymezení a funkce veřejné správy, vztah správy a řízení
2. Koncepce řízení veřejné správy, dobrá správa
3. Principy dobré správy a jejich zakotvení v právním řádu
4. Organizační výstavba veřejné správy I. – typy, modely a principy
5. Organizační výstavba veřejné správy II. – organizační uspořádání veřejné správy
6. Elektronizace veřejné správy
7. Veřejná služba a etika ve veřejné správě
8. Nástroje veřejné správy
9. Rozhodování ve veřejné správy I. – zásady rozhodování, rozhodovací proces
10. Rozhodování ve veřejné správě II – typy a druhy rozhodování a rozhodnutí
11. Rozhodování ve veřejné správě III. – účast veřejnosti na rozhodování
12. Prostředky právní ochrany subjektivních práv

Cílem studijního předmětu je vysvětlit základy veřejných financí a ekonomie evropské integrace. Studenti se seznámí s politikami Evropské unie (EU), nástroji realizace hospodářských politik a jejich odrazem ve veřejných rozpočtech a daních. Důraz je kladen na efekty výdajových politik, diskusi reforem veřejných financích a na souvislosti národních rozpočtů s rozpočtem EU. Smyslem předmětu je pochopit problematiku veřejných financí v širších souvislostech evropské integrace především na ekonomických principech a diskutovat zásahy státu a Evropské unie do ekonomiky, zejména ve finančním sektoru.

Osnova předmětu:

1. Veřejné finance a evropská integrace: úvod do problematiky
2. Veřejný sektor, srovnání s tržním sektorem
3. Veřejné finance: funkce (alokace, přerozdělování, stabilita)
4. Rozpočtová soustava: Veřejné rozpočty, státní rozpočet a rozpočet EU příjmy, výdaje, deficit (druhy deficitů, důvody vzniku)
5. Reforma veřejného sektoru a veřejných financí v České republice
6. Veřejné dluhy: příčiny, důsledky, financování
7. Evropská integrace: milníky ve vývoji, instituce
8. Rozpočet Evropské unie a národní rozpočty (vztahy a srovnání)
9. Dotace a fondy EU
10. Evropská měnová unie
11. Finanční krize a dluhová krize Eurozony, vstup České republiky do eurozóna (pro a proti přijetí eura)
12. Veřejné finance v eurozoně, fiskální pakt, a fiskální disciplína v EU a Euro

Osnova předmětu:

1. Strategie výběru adekvátního tématu ke zpracování odborného textu
2. Kritéria odborného textu: odborný přínos, aktuálnost výzkumu, řešení problému
3. Struktura odborného textu
4. Formální, stylistické, jazykové a meritorní aspekty odborného textu
5. Proces tvorby odborného textu
6. Abstrakt, anotace a resumé a jejich překlad do cizího jazyka
7. Odborný článek – konferenční příspěvek – kapitola v knize / encyklopedické heslo – monografie
8. Klasifikační práce: bakalářská práce – magisterská diplomová práce – doktorská práce
9. Obrazové a textové přílohy odborného textu
10. Bibliografie a rejstříky
11. Základy redakční práce
12. Hodnocení a interpretace odborného textu

Cílem předmětu je seznámit studenty s problematikou odpovědnosti za škodu ve veřejné správě. Odpovědnost za škodu ve veřejné správě je tradiční, ale zároveň dynamická problematika, ležící na hranici práva soukromého a veřejného. Předmět bude zaměřen na procesy dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Absolvent předmětu získá základní znalosti nezbytné pro orientaci v problematice odpovědnosti za škodu ve veřejné správě, získá poznatky ohledně postupů ve veřejné správě, v rámci kterých, lze vyvodit odpovědnost za náhradu škody, a základní poznatky ohledně procesních postupů v této oblasti.

Osnova předmětu:

1. Úvod do právní úpravy odpovědnosti za škodu (princip prevence a reparace, funkce právní úpravy odpovědnosti za škodu, preventivní funkce, reparační funkce)
2. Právní institut odpovědnosti za škodu (obecná charakteristika odpovědnosti za škodu a nemajetkovou újmu, předpoklady vzniku odpovědnosti; základní druhy odpovědnosti)
3. Prameny právní úpravy
4. Výklad základních pojmů (odpovědnost, škoda, ušlý zisk, nemajetková újma, zadostiučinění)
5. Odpovědnost za nezákonné rozhodnutí
6. Odpovědnost za nesprávný úřední postup
7. Zvláštní druhy odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci - odpovědnost za omezení osobní svobody
8. Zvláštní druhy odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci – újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení a průtahy v řízení
9. Odpovědnost úředních osob
10. Postavení poškozeného (prevenční povinnost), Promlčení
11. Uplatnění nároku u soudu
12. Odpovědnost územních celků v samostatné působnosti za škodu

Předmět má studentům umožnit, aby porozuměli trestní odpovědnosti za trestné činy spáchané v souvislosti s podnikáním nebo s jinou ekonomickou činností, a to jak v případě, je-li podnikatel pachatelem trestného činu, tak v případě, je-li obětí trestného činu spáchaného jinou osobou. Zároveň jde o zopakování základních institutů trestního práva hmotného i procesního a jejich uplatnění v souvislosti s podnikáním nebo s jinými ekonomickými aktivitami fyzických i právnických osob.

Osnova předmětu:

1. Základy trestní odpovědnosti a ukládání trestních sankcí
2. Role trestního práva při právní ochraně podnikání a ekonomiky vůbec
3. Souvislost trestního práva s jinými odvětvími práva, zejména s obchodním a občanským právem
4. Odpovědnost za vybrané trestné činy hospodářské a majetkové spáchané při podnikání nebo v souvislosti s jinou ekonomickou činností
5. Odpovědnost za další trestné činy spáchané při podnikání nebo při jiných ekonomických aktivitách
6. Trestní odpovědnost právnických osob. Některé otázky trestního práva procesního

Cílem předmětu je seznámit posluchače s vývojem hlavních oblastí veřejné správy v českých zemích od poloviny 18. století, kdy vznikla moderní veřejná správa až po reformy veřejné správy po roce 1989 Po úspěšném absolvování budou studenti schopni identifikovat hlavní mezníky vývoje veřejné správy v českých zemích, popsat hlavní správní změny a vysvětlit, jaké dopady měly na chod státu a hospodářství. Studenti budou schopni uvést do vztahu problematiku formování státní správy, samosprávy, soudní a finanční správy v době habsburské monarchie a na ní v mnohém navazující první československé republiky. Studenti porozumí správnímu vývoji v období Protektorátu Po úspěšném absolvování budou studenti schopni posoudit význam správních změn po roce 1945.

Osnova předmětu:

1. Tereziánské správní reformy – profesionalizace, byrokratizace a centralizace
2. Revoluce 1848 a její význam pro vývoj moderní veřejné správy; modernizace státu v 50. letech 19. století.
3. Obnova ústavnosti a samosprávy v šedesátých letech 19. století.
4. Vývoj státní správy a samosprávy do roku 1918
5. Vznik Československé republiky a veřejná správa
6. Státní správa a samospráva v letech 1918-1939
7. Správní vývoj v období nacistické okupace
8. Justiční a finanční správa od roku 1848 do změn po roce 1948
9. Národní výbory – vznik, vnitřní organizace, vývoj kompetencí a postavení v systému státní správy
10. Federalizace Československa v kontextu ústavního vývoje po roce 1945
11. Soudy a prokuratura po roce 1948
12. Reforma veřejné správy po roce 1989, Veřejné finance a evropská integrace: úvod do problematiky

Cílem předmětu je seznámit studenty s vnější kontrolou veřejné správy jako jednou ze záruk zákonnosti veřejné správy v demokratickém právním systému a s problematikou správního dozoru.

Výklad bude zaměřen na jednotlivé druhy vnějších kontrol veřejné správy a jejich bližší specifikaci. Popsány budou specifika, která jsou charakteristické pro kontrolu ze strany Veřejného ochránce práv, Parlamentu a kontrolu prováděnou Nejvyšším kontrolním úřadem. Pozornost bude věnována také ústavnímu a správnímu soudnictví.

Osnova předmětu:

1. Obecně k pojmu kontrola, členění kontroly a odlišnosti jednotlivých forem kontrol veřejné správy
2. Správní dozor a jeho členění
3. Finanční kontrola
4. Dozor nad veřejnoprávními korporacemi
5. Dozor nad zájmovými korporacemi
6. Parlamentní kontrola
7. Nejvyšší kontrolní úřad
8. Veřejný ochránce práv
9. Ústavní soudnictví a kontrola VS
10. Správní soudnictví a jeho význam 1
11. Správní soudnictví a jeho význam 2
12. Petice stížnosti a podněty ve vztahu k činnosti veřejné správy

Kurs Mezinárodní právo veřejné seznamuje studenty se základními koncepcemi a prvky systému mezinárodního práva. V centru obecné části kurzu stojí dvě klíčové kapitoly o pramenech a subjektech mezinárodního práva. S těmito kapitolami souvisejí aktuální otázky působení národních států a mezinárodních organizací na mezinárodní scéně. Vysvětluje základní právní aspekty postavení států a mezinárodních organizací, podává základní výklad o mezinárodních smlouvách, postavení státních orgánů pro mezinárodní styky, odpovědnosti a řešení sporů, jakož i vztah mezinárodního práva a vnitrostátního práva. V rámci zvláštní části kurzu se studenti budou zabývat problematikou odpovědnosti podle mezinárodního práva, ochranou lidských práv a stíháním osob podezřelých ze spáchání zločinů podle mezinárodního práva. Cílem kursu je vyjasnit praktickou relevanci mezinárodněprávních otázek v současné (globální) diskusi. V rámci přednášek a seminářů budou proto analyzovány stěžejní případy z praxe států a mezinárodních organizací, a také z judikatury mezinárodních soudních orgánů.

Osnova předmětu:

1. Mezinárodní právo – pojem, znaky, vývoj, systém. Rozdíly mezi mezinárodním právem veřejným (MPV), mezinárodním právem soukromým
2. Prameny MPV – materiální, formální, základní, pomocné a podpůrné. Pojmy kodifikace a rozvoj MPV
3. Právo mezinárodních smluv.
4. Vztah mezinárodního a vnitrostátního práva.
5. Subjekty MPV – přehled, základní pojmové znaky a rozlišení. Kritéria státnosti
6. Právo mezinárodních organizací, pojem. Postavení a činnost OSN. Charta OSN (cíle a zásady).
7. Státní orgány pro mezinárodní styky – pojem, základní rozlišení. Diplomatické a konzulární právo.
8. Postavení obyvatelstva dle MPV (státní občané, cizinci a další, včetně uprchlíků).
9. Základy MP ochrany lidských práv – pojem, základní charakteristika a jejich mezinárodněprávní úprava
10. Odpovědnost států za mezinárodně protiprávní chování.
11. Řešení sporů podle MPV – pojmy, základní charakteristika, judiciální mechanismy.
12. Donucení v mezinárodním právu (retorze, protiopatření, sebeobrana, sankce).

Studenti si zejména formou rozšiřování znalostí vytvoří představu o klíčových pojmech a problémech odpovědnosti za trestné činy i správní delikty a pochopí rozdíly mezi nimi. Ve cvičeních formou opakování prohloubí své praktické dovednosti a budou schopni kritické analýzy a argumentační schopnosti. A to se specifickým zaměřením na kontroverzní témata, jež formují bezpečnostní a strategickou kulturu země i její praktickou bezpečnostní politiku.

Student bude po absolvování předmětu znát ústavněprávní východiska, základní principy a zásady trestání, popíše odpovědnost trestněprávní a správně právní (jejich rozdíly) a jiné veřejnoprávní delikty (disciplinární, platební a další), orientuje se v působnosti deliktních předpisů (osobní, místní, časová), zná skutkovou podstatu deliktu a její znaky (trestné činy, přestupky), vyjmenuje okolnosti vylučující protiprávnost a základní zásady trestního a přestupkového řízení vč. postupu řízení o deliktech, tresty a jejich ukládání, zná pojmy deliktní odpovědnosti (správně právní i trestně právní) a aplikuje získané znalosti na praktické příklady a při rozboru judikatury.

Osnova předmětu:

1. Ústavněprávní východiska
2. Základní principy a zásady trestání
3. Odpovědnost trestněprávní a správně právní (jejich rozdíly)
4. Jiné veřejnoprávní delikty (disciplinární, platební a další)
5. Působnost deliktních předpisů (osobní, místní, časová)
6. Skutková podstata deliktu a její znaky (trestné činy, přestupky)
7. Okolnosti vylučující protiprávnost
8. Základní zásady trestního a přestupkového řízení
9. Postup řízení o deliktech
10. Tresty a jejich ukládání
11. Zánik deliktní odpovědnosti (správně právní i trestně právní)
12. Praktické příklady a rozbor judikatury

Cílem předmětu je studenty seznámit s teoretickými přístupy ke konceptu dobrého vládnutí i s jeho aplikacemi ve veřejné správě na (politické i administrativní) lokální, národní, nadnárodní, globální, ale také na korporátní úrovni a na úrovni neziskových organizací. Důraz bude kladen také na historické a normativní předpoklady dobrého vládnutí i na diskutování etických dilemat, která praxi dobrého vládnutí provázejí. Předmět je zaměřen také na porozumění socio-kulturnímu, ekonomickému i environmentálnímu kontextu dobrého vládnutí a na porozumění předpokladům, oporám, překážkám a důsledkům dobrého vládnutí.

Osnova předmětu:

1. Jakou vládu chceme mít? V jaké společnosti chceme žít?
2. Koncepty dobrého vládnutí (good governance)
3. Historické kořeny naší představy o dobrém vládnutí (liberalismus, konzervatismus, socialismus)
4. Dobré vládnutí na státní úrovni. Vláda práva nebo právní stát?
5. Dobré vládnutí na lokální úrovni. Zpráva z výzkumu případů dobrého vládnutí.
6. Dobré vládnutí na nadnárodní (Multi-Level Governance, EU)
7. Dobré vládnutí na globální úrovni (globální organizace)
8. Dobré vládnutí, zájmové organizace a lobbing
9. Dobré vládnutí a korporátní leadership (CSR, cíle udržitelnosti)
10. Dobré vládnutí a znalostní společnost, vztah vědění a dobrého vládnutí
11. Dobré vládnutí, komunikace a médiokracie
12. Dobré vládnutí v prostředí kulturní diverzity (CBC a aktivní hranice)

Cílem předmětu je poskytnout studentům širší znalosti z oblasti výkonu ústavního a správního soudnictví. Předmět poskytne základní znalosti o organizaci a fungování těchto soudů. Studenti získají přehled o průběhu řízení před Ústavním soudem a před správními soudy. Budou znát všechny druhy žalob a typy řízení. Se studenty budou rozebírány konkrétní soudní případy.

Osnova předmětu:

1. Stát a jednotlivec - procesní prostředky ochrany práv jednotlivce v teoretickém a srovnávacím pohledu
2. Správní soudnictví - smysl a účel, základní modely
3. Správní soudnictví v ČR I - ústavní základy, institucionální uspořádání
4. Správní soudnictví v ČR II - řízení před správními soudy první instance (žaloba proti rozhodnutí správního orgánu)
5. Správní soudnictví v ČR III - řízení před správními soudy první instance (nečinnostní a zásahová žaloba, přezkum opatření obecné povahy)
6. Správní soudnictví v ČR IV - opravné prostředky ve správním soudnictví
7. Volební soudnictví, soudní ochrana referenda, soudnictví ohledně politických stran, kárné soudnictví
8. Ústavní soudnictví - smysl a účel, základní modely
9. Ústavní soudnictví I - ústavní základy, kompetence, institucionální uspořádání
10. Ústavní soudnictví II - řízení ve věcech abstraktní kontroly ústavnosti a některá další řízení (velezrada, ochrana mandátu aj.)
11. Ústavní soudnictví III - ústavní stížnost
12. Vícevrstevné soudnictví a vztahy mezi soudy různého určení (správní soudnictví a jiné obecné soudy, Ústavní soud, Soudní dvůr EU, Evropský soud pro lidská práva), role judikatury v právní praxi

Cílem předmětu je seznámit studenty s teoretickými i praktickými přístupy k řešení existujících problémů v oblasti informačních a komunikačních technologií, včetně limitů právní regulace a omezení jejich využití v soukromém i veřejném právu (veřejné správě) na národní, evropské i globální úrovni. Pozornost je věnována zejména výkladu příslušné materie ve vztahu k normativním předpokladům využívání souvisejících technologií v kontextu jejich právní úpravy se zřetelem k odpovědnosti všech stran zúčastněných aktérů těchto procesů. Výklad je zaměřen na základní axiomy oboru práva informačních a komunikačních technologií, jakými je především život člověka v současné informační společnosti, resp. jeho existence v „době datové“, včetně práva na informační sebeurčení, možnosti dispozic s daty a informacemi, limity jejich využití, včetně praktických aspektů jejich ochrany; to vše se zřetelem ke všem relevantním aspektům deliktní (soukromoprávní i veřejnoprávní) odpovědnosti za případné porušení právních povinností v této oblasti. Důraz je kladen jak na výklad většiny klíčových pojmů, práv a povinnosti, ať již jde o povinnosti (limity) dodavatelů informačních systémů, vykonavatelů (nositelů) majetkových a osobnostních autorských práv, včetně specializovaných problémů, jakými jsou například online užití autorských děl nebo soukromoprávní odpovědnost za újmu způsobenou autonomními systémy; to vše cestou výkladu obecných otázek tohoto oboru ke konkrétním jeho problémům. V rámci výuky získá student celkový přehled a odbornou orientaci o všech relevantních aspektech přednášené materie, včetně přesahu do řady ostatních právních odvětvích a jejich podoborů; naplnění tohoto cíle však vyžaduje základní znalosti tradičních právních odvětví, ať již jde o občanské právo, správní právo nebo právo duševního vlastnictví, včetně schopnosti studenta orientovat se v oblasti současných informačních technologií. V rámci výkladu bude kladen důraz na znalost příslušné právní úpravy, doktríny a schopnosti analyzovat dostupnou judikatury (českou i zahraniční).

Osnova předmětu:

1. Pojem, význam, metodologie a předmět zkoumání práva informačních a komunikačních technologií
2. Právní rámec ochrany dat a informací (data jako komodita, právní rámec dispozic s daty, specifika ochrany dat veřejného a soukromého sektoru)
3. Specifika ochrany osobních údajů v infomačních systémech, povinnosti správce, práva subjektů údajů
4. Právní úprava elektronického podepisování (druhy podpisů, uchovávání el. dokumentů, povinnosti a odpovědnost podepisujících a osob spoléhajících se na podpis, soukromoprávní a veřejnoprávní aspekty, dokazování platnosti a existence el. podpisu)
5. Právní regulace umělé inteligence, řízení rizik umělé inteligence v informačních systémech
6. Právní možnosti ochrany software v ČR i zahraničí (ochrana autorským právem, limity ochrany patentovým právem, praktické aspekty smluv na dodávku IT řešení)
7. Odpovědnost ISP
8. Spotřebitelské spory v informační společnosti a možnosti jejich řešení online
9. Doménové spory, hmotněprávní a procesněprávní aspekty
10. Právo elektronických komunikací
11. Právní aspekty kyberkriminality a dokazování v kyberprostoru
12. Právní rámec kybernetické bezpečnosti

Cílem jednosemestrálního programu je uvést studenty do problematiky zajištění komplexního řízení veřejné správy a kontinuálního procesu modernizace služeb veřejné na principu “Data-driven“. Veřejná správa prochází, v reakci na razantní technologický vývoj a z něj vyplývající změny celospolečenských požadavků, nezbytnou transformací směrem k měřitelným, sdíleným a standardizovaným veřejným službám, postaveným na efektivním sdílení dat a jejich využití i při řízení veřejné správy. Základ této transformace stanovil zákon č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby, ve znění pozdějších předpisů, který stanovil právní rámec pro transformaci veřejné správy. Tuto skutečnost musí reflektovat i předmět Veřejná správa a proto byl doplněn o tento nový studijní program s cílem připravit nové odborníky na kontinuální modernizaci veřejné správy. Jako úplný základ získají studenti v úvodní části základní přehled o cílech reformy veřejné správy po roce 1989 a skutečným provedením reformy v praxi se zdůrazněním procesu digitalizace. Tyto znalosti doplnění znalost rozdělení kompetencí při řízení veřejné správy a vzájemných interakcí mezi jednotlivými dotčenými subjekty. Dále se studenti seznámí s dosud realizovanými kmenovými projekty digitalizace veřejné správy a s možnostmi jejich využití. Součástí této části programu je i získání znalostí o architektuře řešení, včetně datové architektury a jejího významu pro fungování veřejné správy a pro její efektivní, strategické a komplexní řízení. Následně si studenti osvojí i znalost architektury tvorby veřejných služeb s využitím centrálních sdílených služeb. Součástí studia je i získání základních znalostí strategického řízení veřejné správy, procesního modelování, úkonového financování, standardizace veřejných služeb a hodnocení kvality veřejných služeb. V rámci studia bude kladen důraz zejména na osvojení základní logiky a významu komplexnosti přístupu k zajištění kontinuální aktuálnosti všech agend a procesů veřejné správy. Součástí studia budou i praktické příklady řešení a postupů.

Osnova předmětu:

1. Úvod do problematiky
2. Reforma veřejné správy po roce 1989 se zaměřením na proces digitalizace
3. Digitální legislativa, její význam a vývoj
4. Architektura eGovernmentu (propojený datový fond veřejné správy, sdílení dat a jejich ochrana)
5. Architektura tvorby veřejných služeb s využitím sdílených služeb
6. Základní registry veřejné správy jako základ pro řízení veřejné správy
7. Pojem a význam práv v oblasti digitálních služeb
8. Kontinuální modernizace agend a procesů veřejné správy
9. Procesní analýzy, úkonové financování
10. Standardizace veřejných služeb a kontrola kvality

Cílem předmětu je poskytnout teoretický základ problematiky poskytování informací ve veřejné správě dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Výuka je zaměřena na hmotněprávní oblast, tj. obsah práva na informace, charakteristiku povinných subjektů, tak procesněprávní postupy při vyřizování o poskytnutí informace. Výklad bude zaměřen i na soudní ochranu při neposkytnutí informace, poskytování informací podle správního řádu, zveřejňování a poskytování informací podle dalších právních předpisů. Samostatná kapitola bude zaměřena i na poskytování informací podle zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů.

Osnova předmětu:

1. Právo na informace – úvod do problematiky, historické a vývojové souvislosti poskytování informací, ústavní a mezinárodněprávní základ.
2. Zákon o svobodném přístupu k informacím.
3. Povinné subjekty.
4. Poskytování informací zveřejněním.
5. Poskytování informací na žádost.
6. Omezení práva na informace.
7. Další omezení práva na informace.
8. Správní postupy při poskytování informací.
9. Soudní ochrana při neposkytnutí informace.
10. Poskytování informací podle správního řádu.
11. Zveřejňování a poskytování informací podle dalších právních předpisů.
12. Poskytování informací podle zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů.

Cílem kurzu je seznámit studenty se systémy ochrany lidských práv, které jsou klíčové pro Českou republiku a její obyvatelstvo. Jedná se v první řadě o kontrolní mechanismus vytvořený v rámci Rady Evropy, jehož páteří je Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod a rozhodovací činnost Evropského soudu pro lidská práva. Na něj se mohou jednotlivci obracet se stížnostmi na porušení lidských práv ze strany smluvních států. Vzhledem k tomu, že je ČR členem Evropské unie, má pro ni zásadní význam také ochrana základních práv v EU. Stěžejním dokumentem je Listina základních práv EU, kterou aplikuje a vykládá Soudní dvůr EU. Unijní systém se však vyznačuje řadou odlišností oproti systému Rady Evropy, jež budou studentům vysvětleny. Důraz bude kladen na pochopení principů fungování obou systémů a práci s judikaturou obou soudů, jež je pro ČR závazná.

Osnova předmětu:

1. Úvod do systémů ochrany lidských práv (vnitrostátní, mezinárodní a evropská úroveň).
2. Ochrana lidských práv v Radě Evropy – historický exkurz.
3. Fungování mechanismu ochrany lidských práv v RE – Evropská úmluva, Evropský soud pro lidská práva, stížnosti jednotlivců k ESLP.
4. Vliv ochrany lidských práv v Radě Evropy na právo ČR.
5. Judikatura ESLP ve vybraných oblastech I.
6. Judikatura ESLP ve vybraných oblastech II.
7. Ochrana základních práv v Evropské unii – historický exkurz.
8. Listina základních práv EU a její specifika, význam Listiny pro ČR.
9. Procesní nástroje ochrany základních práv v EU (řízení o předběžné otázce, řízení pro porušení Smluv, řízení na neplatnost unijního aktu).
10. Vztahy mezi unijním systémem a systémem Rady Evropy.
11. Judikatura SD EU ve vybraných oblastech I.
12. Judikatura SD EU ve vybraných oblastech II.

Předmět vychází ze znalostí teorie správy, historické a politické geografie politických a právních systémů a moderních dějin evropských zemí. Jeho cílem je objasnit základní instituce a principy fungování současných systémů veřejné správy v evropském prostoru. Stručně budou připomenuty změny veřejné správy od roku 1945, podrobněji pak současná struktura a fungování státní správy a územní samosprávy na místní, regionální a celostátní úrovni, vztahy místních a ústředních orgánů i průběh reformy veřejné správy od počátku 90. let 20. století. Pozornost bude věnována úloze veřejné správy v procesu transformace postkomunistických zemí, jejich integrace do evropských struktur i současnému stavu a perspektivám regionální a přeshraniční spolupráce středoevropských států v rámci Visegradu, Rady Evropy i Evropské unie.

Osnova předmětu:

1. Úvod do problematiky veřejné správy v Evropě (pojmy, specifické znaky, modely a souvislosti).
2. Veřejná správa ve střední Evropě v letech 1945–1989.
3. Vývoj veřejné správy po roce 1945 v Německu, Rakousku a Švýcarsku.
4. Vývoj veřejné správy po roce 1945 ve Francii, Velké Británii a Skandinávii, v zemích Apeninského a Pyrenejského poloostrova.
5. Vlády a orgány státní správy na Slovensku, v Polsku a Maďarsku.
6. Vlády a orgány státní správy v Německu, Rakousku a Švýcarsku.
7. Územní samospráva v Polsku, Maďarsku a na Slovensku.
8. Územní samospráva v Německu, Rakousku a Švýcarsku.
9. Územní samospráva ve Francii, Velké Británii a Skandinávii.
10. Reforma veřejné správy v postkomunistických středoevropských zemích.
11. Průběh a perspektivy reforem veřejné správy v anglosaských, německy mluvících zemích a Skandinávii.
12. Integrační procesy a formy spolupráce evropských zemí.

Hlavním cílem předmětu je poskytnout absolventům fundovaný a komplexní přehled o problematice elektronizace veřejné správy v ČR. V první řadě bude poskytnut ucelený přehled o tom, co je eGovernment a jaký nový prvek přináší do problematiky veřejné správy (vrchnostenský princip versus princip služby). Dále pak budou analyzovány hlavní klíčové pilíře eGovernmentu v ČR, legislativní a organizační rámec, historie (varianty řešení), atd. Důraz bude kladen na analýzu informačních politik ČR a legislativních předpisů a podporována bude interakce se studenty. Nedílnou součástí bude problematika spisové služby a digitálního archivnictví, které patří mezi pilíře eGovernmentu, zajišťující jeho transparentnost, důvěryhodnost a efektivnost. Problematika eGovernmentu bude analyzována jak z pohledu úředníka veřejné správy, tak občana. Po absolvování předmětu tak student získá komplexní znalost nejenom o historii, vývoji, právním rámci a fungování eGovernmentu v ČR, ale tak praktické zkušenosti o jeho architektuře a koncepci jako svého druhu unikátního systému komunikace s institucemi státní a veřejné správy v elektronické podobě, včetně znalosti procesů s tím souvisejících, a přechodu úřadů na elektronickou verzi vedení agendy.

Osnova předmětu:

1. Historie a vývoj eGovernmentu v ČR (reformy veřejné správy, veřejná správa mezi vrchnostenským principem a službou občanovi).
2. Legislativní rámec eGovernmentu (vývoj a analýza právních norem upravujících eGovernment, Informační politiky a strategie ČR).
3. Architektura eGovernmentu a kategorie jeho služeb (nová portálová řešení, e-služby zaměřené na zkvalitnění veřejné správy; nové povinnosti a zaměření orgánů veřejné správy, apod.;
4. Služby eGovernmentu určené pro veřejnost a pro vnitřní potřebu veřejné správy
5. Informační systémy veřejné správy jako nástroj efektivní a důvěryhodné veřejné správy.
6. Informační systém datových schránek jako jeden z pilířů z eGovernmentu
7. Kontaktní místa veřejné správy a certifikační autority
8. Problematika Základních registrů a registru smluv (jaké využití mají pro občana a jaké pro veřejnou správu)
9. Portál veřejné správy a Portál občana.
10. Digitální ústava (e-formuláře versus ISDS)
11. Problematika důvěryhodného elektronického úřadování (elektronická spisová služba, digitální archivace, základní principy důvěryhodného úřadu v digitálním světě).
12. Cloud computing, digitální repozitáře, otevřená data.

Kurz navazuje na výuku předmětu Evropské právo, v rámci něhož byli studenti seznámeni se základy fungování EU, jejího právního systému a získali i základní znalosti o vnitřním trhu EU. Specializovaný kurz Vnitřní trh a hospodářská soutěž v EU staví na znalostech studentů z Evropského práva a prohlubuje je. Do hloubky budou rozebrány jednotlivé svobody vnitřního trhu, tedy volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu, protože vnitřní trh je jádrem evropské integrace a přináší stěžejní benefity pro občany ČR, české podnikatele a českou ekonomiku. Hospodářská soutěž v právu EU úzce souvisí s vnitřním trhem, protože jedním z jejích cílů je ochrana vnitřního trhu. Studenti se seznámí jak s klasickým antitrustovým právem (zákaz kartelových dohod a zákaz zneužití dominantního postavení) a s problematikou spojování podniků, tak s regulací veřejných podpor. Studenti budou řešit konkrétní praktické příklady a pracovat s judikaturou Soudního dvora EU.

Osnova předmětu:

1. Úvod do problematiky vnitřního trhu, základní principy.
2. Volný pohyb zboží I.
3. Volný pohyb zboží II.
4. Volný pohyb osob, občanství EU.
5. Volný pohyb pracovníků.
6. Svoboda usazování.
7. Volný pohyb služeb.
8. Volný pohyb kapitálu a plateb.
9. Zákaz kartelových dohod.
10. Zákaz zneužití dominantního postavení.
11. Spojování podniků.
12. Regulace veřejných podpor.

Předmět zprostředkuje studentům bližší seznámení s organizací a činností úředních osob při zajišťování bezpečnosti státu a se způsoby a předpoklady, za jakých jsou tyto osoby povolány veřejné úkoly plnit. V této souvislosti bude popsán zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů a další nástroje výkonu veřejné služby. Představeny a srovnány budou také jednotlivá oprávnění, povinnosti a donucovací prostředky příslušníků bezpečnostních složek. V návaznosti na to budou na půdorysu platné právní úpravy podány charakteristiky bezpečnostních (ozbrojených) sborů a sil, jakož i postavení a úloha soukromých bezpečnostních služeb.

Osnova předmětu:

1. Evoluce bezpečnostního systému a bezpečnostní politiky ČR
2. Ústavní rámec bezpečnosti ČR
3. Veřejná a státní služba
4. Služební poměr příslušníků ozbrojených sborů
5. Jiné právní poměry veřejných zaměstnanců při zajišťování bezpečnosti
6. Služební činnost a zásahová pravomoc úředních osob
7. Integrovaný záchranný systém a jeho složky
8. Policie ČR a obecní policie
9. Ostatní ozbrojené bezpečnostní sbory
10. Ozbrojené síly ČR
11. Zpravodajské služby a jejich role
12. Privatizace bezpečnosti

This course develops fundamental speaking skills, focusing on articulation, tone, and pacing, while building confidence through practice and feedback. Students learn to analyse their audience, structure speeches, and conduct effective research. Verbal and non-verbal communication, use of visual aids and tools, managing Q&A sessions, and overcoming anxiety are key components. The course promotes lifelong learning and continuous improvement in public speaking and presentation of the key topics.

Subject Syllabus:

1. Introduction to Public Speaking
2. Audience Analysis and Purpose
3. Topic Selection and Research
4. Structuring Your Speech and Presentation
5. Crafting Your Message
6. Verbal Delivery Techniques
7. Non-Verbal Communication
8. Visual Aids and Technology
9. Handling Q&A Sessions
10. Overcoming Public Speaking Anxiety
11. Practicing Impromptu Speaking
12. Final Presentations and Course Review