František Mičánek odpovídá na bezpečností otázky po zvolení Donalda Trumpa prezidentem

Je v silách ČR toto navýšení vůbec financovat?

Samozřejmě ano. Pokud se podíváte na níže uvedený graf, větší výdaje než ČR má 16 aliančních států, z toho 5 s výdaji přesahujícími 3 % již dnes, Polsko dokonce 4 %. Otázkou je samozřejmě jak (postupný nárůst nebo nárazový skok) a z čeho (zvýšení státního dluhu, zvýšení daní, výrazná úspora díky restrukturalizaci státního sektoru) to bude chtít vláda provést a jak bude tento krok komunikován pro pochopení občany a udržení akceptovatelné hladiny sociálního smíru.

Pokud skutečně bude tlak nového prezidenta na navýšení výdajů na obranu spojenců velký, bude muset vláda ČR reagovat a v té souvislosti změnit přístup v těchto oblastech:

· Historické roli černého pasažéra v NATO (od roku 2000 do 2024 jsme neplnili ony 2%), čímž došlo k obrovské akumulaci vnitřního dluhu v Re MO a hlavně AČR a hlavně, veřejnost není ochotna se příliš obětovat a snášet nějaké ty útrapy ve prospěch bezpečnosti a obranyschopnosti státu – tedy mobilizovat veřejnost a zlepšit strategickou komunikaci;

· Nerozhodnosti a váhavost politiků minulých a současné vlády nedává záruky, že zdroje budou směřovány skutečně smysluplně do dlouhodobého budování obranyschopnosti země (kdybychom v roce 2008 schválili radar včasné výstrahy protiraketové obrany na našem území, měli bychom dnes i protiraketový deštník USA, kdybychom se připojili v rámci NATO k programu budování transportních kapacit A400, nemuseli bychom dnes kupovat svoje velké dopravní letadla z Brazílie a tak se dá pokračovat výčtem špatných rozhodnutí z historie) - o obraně země musí transparentně rozhodovat kompetentní politici společně s vojenskými odborníky a bezpečnostními experty, revize obrany musí probíhat periodicky a bude třeba změnit i celý doposud existující bezpečnostní systém země, jeho strukturu i působnost;

· Malá pozornosti věnované rozvoji domácího průmyslu potřebného pro válečnou ekonomiku. Po chybném rozhodnutí v roce 1993 o konverzi obranného průmyslu jsme si sami dobrovolně zlikvidovali to, čím jsme byli ve světě známí a měli svoje trhy. Teď většinu výzbroje materiálu a techniky nakupujeme v zahraničí, oslabujeme tím tzv. bezpečnost dodávek a náš domácí průmysl se rozvíjí jen díky probíhající válce na Ukrajině. Pokud budeme muset navýšit rozpočet, pak zároveň musíme zajistit, aby se maximu z vyčleněných zdrojů realizovalo v ČR (kopírovat politiku podpory domácího průmyslu USA);

Je armáda ČR schopná vyčerpat případné zvýšení výdajů na obranu ke 3-4% HDP a na co?

Ano, ale rozhodně ne v krátkodobém horizontu 1-2 roky při rozhodnutí vlády realizovat skokové navýšení rozpočtu. Oblasti, které si vyžadují další investice a spotřebují stovky miliard ve střednědobém horizontu, pokud to myslíme s obranou ČR skutečně vážně, je možné identifikovat takto:

· Investice do vojenské infrastruktury, které je obecně ve velmi špatném stavu ve většině vojenských posádek. Sem patří vojenské sklady, výcvikové prostory a simulační centra

i otázky modernizace vojenských ubytoven či výstavby bytového fondu a celkově zázemí pro rodiny vojáků v odloučených lokalitách (ve spolupráci s lokálními samosprávami s cílem navýšit atraktivitu posádky a motivaci vojenského personálu zde pracovat);

· Investice do zásob materiálu, výzbroje a techniky určené jednak pro úhradu ztrát v možném konfliktu, a tedy udržitelnosti (důležitost vidíme na probíhajícím konfliktu na Ukrajině) a také pro mobilizační rozvinutí armády (v současných akvizicích nakupujeme jen pro tzv. živé jednotky, úhradu ztrát nekalkulujeme z důvodu úspor na skladování, údržbu a obecně zastaralého a nefunkčního konceptu mobilizačního rozvinutí armády). Takže např. místo cca 70 ks houfnice Caesar bychom jich měli kupovat alespoň 100, místo 230ks CV 90 minimálně alespoň 350ks, pořízení raketometů typu MLRS cca 50ks atd.) Vzorem nám může být Polsko.

· Pořízení prostředků protiraketové obrany a posílení národního systému PVO pro východní křídlo Aliance (investice do společné iniciativy v rámci NATO)

· Investice do zodolněných míst velení a řízení, dokončení výstavby robustního systému velení a řízení pro mír i krize (infrastruktura i technické prostředky)

· Investice do systému náboru personálu a navýšení motivačních pobídek, zahájení systematické přípravy dobrovolných záloh, výstavby praporů teritoriální obrany ve všech krajích v působnosti Teritoriálních sil (ochrana kritické infrastruktury, podpora cizích vojsk na území ČR atd.)

Pro armádu je nicméně důležité dlouhodobost a stabilita poskytnutého rozpočtu, podpora politiků a důvěra občanů. A nejprve je třeba se skutečně cíleně zaměřit na plnění náborových cílů AČR, navýšení počtů AČR podle potřeby ČR a Aliance v průběhu obranného plánování a hlavně co nejrychlejší zavedení systému tvorby rezerv (materiálu, techniky, ale hlavně systematické přípravy občanů k obraně vlasti)

Takhle je krátce k tématu, které je nesmírně zajímavé a široké. Budu rád i za vaše názory a pohledy na tuto oblast, jde o naši společnou budoucnost a tu musíme tvořit společně, a případně i bez pomoci USA.

Zpracoval: František Mičánek