Multi-doménový přístup a jeho realizace v praxi

Jednou z významných bezpečnostních akcí posledních týdnů bylo Future Forces Forum 2024 (FFF 2024, 16.-18.10. 2024), kterou stálo a jistě v budoucnu bude stát za to sledovat. Jejím hlavním cílem je, jak se píše na příslušné webové stránce, „rozvíjet bezpečnostní a obrannou spolupráci v rámci NATO, EU a dalších partnerských zemí, vojenských a civilních orgánů.“ To má v dnešní rozjitřené době, plné protikladných názorů a postojů, přispívat především k diskusi a ujasnění si pohledu na dění u nás, v Evropě i ve světě, včetně souvisejících přístupů a případných řešení. A to diskusi, která by měla být založena na argumentech, znalostech a zkušenostech, včetně důsledné reflexe našich kroků v bezpečnostní oblasti.

Jedním z hlavních témat FFF 2024 byl multidoménový přístup. Tento přístup předpokládá, že čelit bezpečnostním výzvám nestačí jen pomocí nástrojů preferovaných ještě relativně nedávno, tedy především nástrojů „silových“. Pojem „multi-domain“ rozšiřuje známé pojmy „joint“ a „combined“, aby byla lépe zahrnuta komplexnost krizových situací a jejich zvládání. Kromě státních orgánů jsou více než kdy jindy zaangažovány jak samosprávy a instituce, které pod silové resorty nepatří, ale významu nabývá i role nestátních aktérů, a to především v oblastech, kde silové prvky nemohou uplatnit tak dominantně svůj vliv jako tomu bylo v minulosti. Je to dáno především obrovským kvalitativním skokem ve vývoji některých materiálů a technologií, a výraznějším zapojením privátních společností ve vědě, výzkumu, inovacích i praktické realizaci. Typickým příkladem jsou vesmírná a kybernetická doména.

Výrazný vliv má i celkové zrychlení „doby“. Následkem toho se i přicházející výzvy vyvíjí mnohem rychleji, než je naše schopnost je uspokojivě řešit (a to jsme již v minulosti mnohdy reagovali reaktivně namísto preventivně). Pro současnost je charakteristický enormní nárůst množství dostupných dat a rychlost přenosu informací, již zmíněné skokové zvýšení kvality technologií, jako je umělá inteligence, kvantová výpočetní technika, bezpilotní vozidla a biotechnologie a další aspekty. Jedním z těchto aspektů je i požadavek na efektivnější propojení dat, procedur a procesů, což mimo jiné souvisí s úspěšnou digitalizací. To vše se propisuje z obecného prostředí do bezpečnostního, kde rozhoduje včasná identifikace hrozeb a z toho plynoucích rizik, jejich hodnocení a přijímání souvisejících, a pokud možno preventivních, opatření. Zásadní je přitom existence efektivního systému řízení, či specificky velení a řízení. Oblast velení a řízení bývá mnohdy podceňována. Veřejnosti jsou více prezentovány jiné, snadněji uchopitelné záležitosti jako tanky, letadla, houfnice, rakety. Ty jsou sice významnými, ale jen jednotlivými prvky v tomto případě obranného systému. Samy o sobě však mají jen relativně nízkou vypovídající hodnotu ať už o dílčích, tak především o celkové schopnosti účinně krizi zabránit či ji vyřešit, pokud nastane.

Z pohledu prevence, odvrácení krize či pro její vyřešení se stále důležitějším stává širší a intenzivnější propojení politických, vojenských a civilních dimenzí a schopností. Spolupráce mezi vojenskými veliteli a nevojenskými aktéry je jedním z rozhodujících faktorů úspěchu. V souvislosti s budováním požadovaných, a nutných, komplexních schopností se do popředí dostávají právě otázky týkající se velení a řízení (Command and Control - C2), procesů, procedur, systémů velení a řízení a jejich součástí (komunikační a informační systémy, podpora rozhodovacího procesu, uvědomování a přehled o situaci, řízení palby, apod.) a synchronizace s nevojenskými subjekty. Namátkou jen některé z těchto otázek: Máme pořádek v datech a

umíme je řádně zabezpečit? Jaká má být míra centralizace/decentralizace, jak robustní mají být sítě v systémech velení a řízení a jak bezpečně a efektivně propojit jednotlivé entity systému? Jak využívat AI a zároveň zavádět opatření proti jejímu využití protivníkem? Jak dlouho ještě a do jaké míry bude rozhodující lidský faktor a v jak blízké/vzdálené budoucnosti už to budou spíše stroje, které budou „stát proti sobě“? Jsme na to, co nás s vývojem technologií čeká, „lidsky“ připraveni?

Pokládat tyto otázky a odpovídat na ně je nanejvýš urgentní. V odpovědích se objevuje určitá nejednoznačnost, která jen podtrhuje často nedoceňovaný význam C2 pro současné a budoucí pojetí nejen vedení války, ale i obecně krizového řízení, a jeho úspěšnost v nové době. Tento význam v rámci vojenského prostředí zdůraznil i SACEUR (velitel strategického aliančního velitelství pro operace), který uvedl: „... C2 je jednou z nejnaléhavějších výzev v rámci Aliance...“. Trend potvrzují i zkušenosti z nedávných a probíhajících konfliktů a krizí, které je třeba důsledně analyzovat, posoudit v souvislostech a závěry uvádět do praxe.

I proto se věnuji systému velení a řízení v širším kontextu, jelikož tato oblast bude, sama o sobě, v dalším období výrazným, ne-li určujícím činitelem.

Není to ovšem jen o technologiích. Paradoxně, jsou zde daleko důležitější, s tím spojené záležitosti.

Předně, rozhodování v oblasti bezpečnosti a obrany by mělo být založeno na důsledných analýzách vnitřní i mezinárodní situace, jejich vyhodnocení, uvážlivé diskusi a přijímání relativně komplexních, potřebných a včasných opatření. Nemělo by se tudíž stát, že rozhodování se děje pod vlivem obav či dokonce strachu z již vyhrocené situace, kdy už je (zpravidla) pozdě a přijatá opatření nejsou tak účinná či mohou být až kontraproduktivní.

Pokud už krize nastala a je aplikováno „řízení za krize“, naplno se projeví fakt, jak jsme na krizi připraveni. A jsme zpět u včasných rozhodnutí a implementace opatření, tedy u kvalitního krizového řízení (pozn.: rozdíl v obsahu pojmů „krizové řízení“ a „řízení za krize“).

Citace Thukýdida na úvod článku měla jen připomenout tisíce let platný předpoklad, že pořizování výzbroje bez souvisejících investic, přetvářejících tuto výzbroj do komplexních (obranných, bezpečnostních) schopností, není efektivním vynaložením prostředků, a to nejen finančních.

A pokud nebudeme dál rozvádět význam, jaký bychom měli přisuzovat právě systému velení a řízení, odpovídajícímu novým podmínkám, jedna ze souvisejících, velice významných investic je investice do lidí. Ti byli, jsou, a ještě nějakou dobu budou tím rozhodujícím. Lidé a jejich vzdělání, připravenost, zkušenost, schopnost adaptovat se a především – jejich uvědomění si a pochopení přicházejících změn. A jako každá významná změna i tyto vyžadují a budou vyžadovat naši ochotu a vůli se s nimi vypořádat a překonat s tím spojené výzvy (pozn.: výzva - slovo, které používáme, abychom se vyhnuli mnohdy výstižnějším pojmům jako je problém, obtíž, těžká práce, apod.). Provést například akvizici ať už částí či složitých celků obranného či bezpečnostního systému je v dnešních přebyrokratizovaných podmínkách velice složité (přitom je nárůst byrokracie zcela opačný trend, než vyžaduje situace). Ale vedení lidí k odpovědnosti a ochotě se na bezpečnosti státu podílet, vést je ke změně myšlení, je daleko složitější.

Jsme na tyto změny připraveni? Nejsme ani nikdy na sto procent nebudeme. Ale rozhodně bychom si měli s čistým svědomím odpovědět „ano“ na otázku: Připravujeme se na ně zodpovědně, jako jednotlivci, jako společnost?

Ve světě dochází v posledních letech k významnému kvalitativnímu posunu v mnoha oblastech, a to dramaticky ovlivňuje naše životy. A my se musíme odpovídajícím způsobem, stejně výrazně, posunout v našem myšlení a konání. Nesnese to odkladu, pokud chceme uspět.

Zpracoval: Jiří Baloun

31.10. 2024